Mezitím v Česku... 35/26
18.09.2026
Praha vystavuje korunovační klenoty
Od úterý je to tu zase. Ve Vladislavském sále na Pražském hradě (Hradčany) jsou vystaveny korunovační klenoty. Od té doby si tyto cenné exponáty mohou prohlédnout školní třídy. Od soboty až do 28. září budou korunovační klenoty k vidění i pro širokou veřejnost. Korunovační klenoty tvoří kromě Václavské koruny také královské žezlo a říšské jablko.
Korunovační klenoty jsou uloženy v katedrále sv. Víta v korunovační komnatě a v minulosti byly veřejnosti vystavovány jen zřídka. Prezident Petr Pavel rozhodl, že klenoty budou každoročně vystavovány po dobu dvou týdnů. K otevření komnaty se musí sejít všech sedm držitelů klíčů najednou. Jedná se o prezidenta republiky, předsedu vlády, předsedy obou komor parlamentu, pražského arcibiskupa, primátora Prahy a děkana metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze.
Prohlídka symbolu české státnosti je možná každý den od 9 do 17 hodin. Poslední den prohlídek, 28. září, je zároveň Dnem české státnosti, dnem, kdy byl v roce 935 zavražděn český kníže svatý Václav.
60. výročí narození geniálního Čecha
Mimo Českou republiku bude jméno Jára Cimrman známé jen několika zasvěceným. Přitom se jedná o génia světového formátu, který se zasloužil o mnoho známých vynálezů.
Ve skutečnosti je Cimrman čistě smyšlenou postavou, která vzešla z fantazie scenáristů a rozhlasových novinářů Jiřího Šebánka a Zdeňka Svěráka. Jméno Jára Cimrman zaznělo poprvé 16. září 1966 v Českém rozhlase. O rok později zahájilo svou první sezónu Divadlo Járy Cimrmana, které působí dodnes. Vznikla nejen řada divadelních her, které měl údajně napsat Cimrman, ale které ve skutečnosti vzešly z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Nedílnou součástí divadelního představení byly a jsou také přednášky o výzkumu týkající se Járy Cimrmana. Výzkumník zabývající se Cimrmanem se v České republice označuje jako cimrmanolog.
Hry a citáty z nich patří v České republice k všeobecným znalostem, mnoho citátů se stalo samostatnými výrazy. I Jára Cimrman se v jistém smyslu stal samostatnou postavou. V anketách o nejslavnější Češe se tento fiktivní hrdina pravidelně umisťoval mezi první desítkou, v důvěrné společnosti osobností jako císař Karel IV., svatý Václav, Jan Amos Komenský, Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, Martina Navrátilová nebo Karel Gott.
Cimrman měl údajně žít někdy v 19. století. Zpočátku známý jako řidič parního válce a sochař-amatér, stal se krátce nato géniem, který mimo jiné vynalezl jogurt, založil v Paraguayi loutkové divadlo, minul severní pól o pouhých 7 metrů, pomohl Thomasovi Alvovi Edisonovi s vynálezem žárovky a pronajal pokoj Gustavu Eiffelovi.
Své stopy zanechal i v blízkosti saské a české hranice. V restauraci pro výletníky u Komáří vížky prý na tamější toaletě dostal geniální nápad na sud se sedátkem. Logika byla následující: když lidé pijí pivo vsedě, proč by tedy nemělo zrát i v sudech vsedě.
Jedny z největších varhan v České republice opět hrají
Jedny z největších varhan v České republice znějí od začátku září ganz in der Nähe zu Sachsen. Pražský arcibiskup a apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl 6. září během slavnostní mše posvětil varhany v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku. Téhož dne se konal slavnostní zahajovací koncert. Na varhany hrál český varhaník Daniel Knut Pernet.
Bylo to dokonce poprvé, co byly varhany slyšet v plném zvuku. Když je totiž v roce 1933 postavila proslulá varhanní firma bratři Riegerovi z Krnova (Jägerndorf), podařilo se dokončit pouze tři manuály. Poté přišla válka a později vysídlení převážně německého obyvatelstva. S násilným převzetím moci komunisty v roce 1948 začalo také pronásledování církve a řeholí, které byly navíc zakázány. Cisterciácký klášter se proměnil v internační tábor pro jeptišky a mnichy. Později budova trpěla nedostatkem užívání a údržby. To platilo i pro varhany.
Po rozsáhlé rekonstrukci klášterního kostela v letech 2018 až 2021 byla v roce 2021 zahájena také restaurace varhan. I tentokrát se o ni postarala firma z Krnova. Veřejné výběrové řízení vyhrála firma Ponča. V rámci restaurování byl zároveň nainstalován původně plánovaný čtvrtý manuál. Jedná se o manuál, který je umístěn nad kostelním sborem a hraje se na něj na dálku z varhanní kruchty. Varhany tak nyní disponují 6 003 píšťalami, což je více než mají nové varhany v katedrále sv. Víta v Praze, které mají 5 755 píšťal. Naopak varhany v Praze mají 121 registrů, zatímco rozšířené varhany v Oseku jich mají 83.
Rekonstrukce a rozšíření varhan stálo 24 milionů korun (přibližně 1 milion eur). Sanace klášterního kostela předtím stála 130 milionů korun (5,4 milionu eur).
Spor o válečný památník v Dubí
Památník na počest padlých v první světové válce se v Dubí (Eichwald) právě stává předmětem velkého sporu. Město se rozhodlo památník zrestaurovat a znovu postavit na jeho původním místě v malém lesíku nad Goetheho parkem. Památník má pohnutou historii: po vyhnání německého obyvatelstva po druhé světové válce byl zbořen a zakopán do země. Na počátku 90. let jej Lubomír Koudelka spolu s přítelem vykopal a postavil ve své zahradě. Skládal se z kvádru, na kterém byla v němčině vyryta jména padlých z Dubí. Na kvádru stál torzo vojáka. Voják nyní stojí několik metrů od pomníku. Nový pomník má místo toho na podstavci rezavou helmu.
Město se již s majitelem Lubomírem Koudelkou dohodlo na darování pomníku a brzy dojde k dohodě i s majitelem pozemku, na kterém má být pomník znovu postaven.
Zatím však není jasné, zda k opětovnému postavení vůbec dojde, protože čeští legionáři z Teplic se v otevřeném dopise staví proti obnově památníku. Ten prý vznikl v atmosféře již tak vyhrocené fašistickými náladami, pro což se však nenacházejí žádné důkazy. Legionáři byli během první světové války čeští bojovníci, kteří nebojovali v armádě Rakouska-Uherska, nýbrž na straně Dohody, tedy Velké Británie, Ruska a Francie. Po první světové válce patřili k jádru armády nového státu, Československa. Později byli aktivní také v protifašistickém odboji.
Za otevřeným dopisem legionářů se však zřejmě skrývá spíše spor v rámci komunální politiky. Legionáře totiž vede Petr Pípal, bývalý dlouholetý starosta Dubí, který se chce v říjnových volbách vrátit na radnici. Současný starosta Jiří Kašpar inicioval obnovu památníku. Památník je podle něj součástí historie, připomíná občany města, kteří položili své životy, a nebyli to jen Němci. Navíc se jedná o válečný památník, který je zapsán v databázi ministerstva obrany, a proto má město povinnost se o něj starat. Na financování jeho obnovy jsou k dispozici i prostředky z ministerstva.
Historik Jan Grisa poukazuje na netypické chování legionářů. Po celém Česku se válečné památníky znovu staví nebo renovují, často se souhlasem místního obyvatelstva a nezřídka i za přispění legionářů, a to i v oblastech, které byly kdysi osídleny Němci.
Smutek nad úmrtím architekta Ivana Noska
Ve věku 85 let zemřel architekt Ivan Nosek. Byl tvůrcem Venceslavovy kaple ve vesnici Bílka pod Milešovkou na úpatí Milešovky v Českém středohoří. Uměleckou výzdobu interiéru kaple vytvořil jeho přítel, výtvarník Jan Koblasa. Oba po emigraci působili v Německu. Nosek také nějakou dobu pracoval pro kolínskou radnici. Po roce 1989 se dočasně vracel do Česka a léta trávil v rodinné chatě v Bílkách. Jeho otec, rovněž architekt, byl v roce 1948 donucen přestěhovat se s rodinou do severních Čech. Nosek proto vyrůstal v Teplicích, absolvoval průmyslovou střední školu v Děčíně a odešel studovat do Prahy.
V době jeho emigrace byla historická kaple v Bílkách zchátralá. V 90. letech začal s projektováním nové kaple. Moderní stavba stojí téměř přesně na místě původní budovy. Společně s Koblasou se zasloužil také o vznik „Cesty přátelství“. Jedná se o stezky kolem vesnice Bílka, podél nichž je umístěno celkem 14 uměleckých děl českých a německých umělců.
Nosek spolu se svou rodinou také založil tradici svatovenceského slavnosti, která se tradičně koná v období kolem svátku svatého Václava. Zemřel jen několik dní před touto tradiční slavností, která se letos koná 26. září.