Vítáme Vás v Euroregionu Elbe/Labe!

Senzace v komunálních volbách v Ústí

Strana ANO českého premiéra Andreje Babiše utrpěla o uplynulém víkendu v komunálních volbách porážku. Ve několika velkých městech přišla o své primátory. A tam, kde dosud nevládla, jako například v hlavním městě Praze, zůstala hluboko za očekáváními. Nejtěžší porážku však ANO utrpěla v Ústí nad Labem. Tam senzačně zvítězila opoziční koalice Jedno Ústí s absolutní většinou hlasů. Z toho vyplývá neuvěřitelných 22 křesel v novém městském zastupitelstvu, o tři více, než je potřeba k absolutní většině. Ústí nad Labem bylo dosud pro ANO považováno za bezpečnou baštu, kde po dvě volební období, tedy celkem osm let, měla svého primátora Petra Nedvědického. Již v roce 2014 se do čela města dostal primátor z řad ANO a strana měla rozhodující vliv na dění ve městě i v následujících letech až do roku 2018. V tomto smyslu končí více než dvanáctiletá éra ANO. Ale i v parlamentních a krajských volbách byla ANO v Ústí většinou již předem považována za jistého vítěze. Od roku 2020 ANO obsazuje také funkci krajského hejtmana.

To, že by koalice Jedno Ústí přesto mohla zvítězit, byla možná vlastně jen malá naděje opozice. Vítězství s absolutní většinou je naproti tomu senzací. ANO sice skončila na druhém místě, avšak pouze se šesti mandáty. Jedno Ústí by mělo obsadit i několik míst starostů městských částí. Jako nový primátor (starosta) je již jistý lídr kandidátky Tomáš Vohryzka. Dosavadní šéf městských služeb se vypracoval na schopného volebního bojovníka. Skutečným vítězem je však celá koalice. Bez dohody tolika stran na společné kandidátce by opozice možná neuspěla. Seznam sdružuje jak Piráty a Zelené, kteří stojí relativně daleko vlevo, přes pragmatické středové strany, jako je strana starostů STAN nebo Občanské fórum Ústí, až po liberálně-buržoazní strany, jako jsou křesťanští demokraté, TOP 09 nebo nově založená strana Naše Česko. Většina zvolených zástupců Jedno Ústí má dlouholeté zkušenosti nejen v komunální politice.

ANO však ztratilo vedení města nejen v Ústí. Ani v Děčíně pravděpodobně v budoucnu nebude vládnout primátor z řad ANO. Dosavadní primátor Jiří Anděl sice s ANO volby opět vyhrál, získal však pouze 7 mandátů. Čtyři další kandidátní listiny pod vedením strany Volba pro město se nyní spojily a chtějí sestavit radu bez ANO.

V dalších severočeských obcích byli starostové potvrzeni drtivou většinou. Týká se to obcí jako Česká Kamenice, Krásná Lípa a Dolní Poustevna, které jsou již delší dobu stabilně spravovány. Ve funkci však zůstávají i relativně noví starostové v Šluknově, Varnsdorfu, Krupce a Dubí. V Dubí zvítězil dosud mladý starosta Jiří Kašpar s drtivou většinou 13 ze 17 mandátů. Bývalý dlouholetý starosta Petr Pípal získal se svou kandidátkou pouze 2 mandáty. V celém Česku dosáhla volební účast 48 procent. V Teplicích může a chce dosavadní koalice stran ANO a Volba pro Teplice s primátorem Jiřím Štáblem pokračovat ve své práci.

Kromě samospráv občané volili také třetinu mandátů v Senátu, horní komoře českého parlamentu. I zde ANO zaostalo za očekáváními. Ve většině volebních obvodů sice ještě proběhne druhé kolo voleb, ale je předvídatelné, že se potvrdí současná rovnováha sil. Opozice v dolní komoře tedy má i nadále jasnou převahu a pravděpodobně bude i nadále obsazovat funkci předsedy Senátu, kterou zastává Miloš Vystřčil (ODS). Tímto způsobem ovládá druhý nejvyšší státní úřad po nezávislém prezidentovi.

Tyto volby jsou tradičně také prvním testem nálady ve společnosti pro vládu po téměř roce ve funkci. Nejen ANO utrpěla porážku. Dvě menší vládní strany v Senátu zcela vyhořely a ani v komunálních volbách se jim nedařilo.

Nejvyšší stavby v České republice byly vyhozeny do vzduchu

Se svou výškou 355 m patřily k nejvyšším stavbám v České republice: dva vysílací stožáry u Liblic nedaleko Českého Brodu, asi 30 km východně od Prahy. Včera dopoledne byly vyhozeny do vzduchu. Vysílací věže sloužily jako středovlnné vysílače a do provozu byly uvedeny v roce 1976. Provozovatel však neviděl možnost, jak je nadále ekonomicky provozovat. V roce 2021 bylo ukončeno vysílání veřejnoprávního rozhlasu a v posledních letech je pouze občas využívala jedna soukromá rozhlasová stanice.

Proti demolici se zvedl odpor. Ten byl odůvodňován tím, že se jedná o památkově chráněné stavby. Až do poslední chvíle se fanoušci pokoušeli o jejich záchranu, mimo jiné i podáním žádosti na ministerstvo kultury, avšak marně. Vysílací věže byly zničeny odstřelem několika napínacích lan. K tomu existuje i video.

Nyní nejvyšší stavbou v České republice je rovněž rozhlasový stožár, a to v Krašově u Plzně. Je vysoký 347 m a pochází rovněž ze 70. let.

Prebischtor pod lupou

Na začátku října prozkoumali čeští geologové společně se správou Národního parku České Švýcarsko a soukromou firmou Prebischtor. Využili při tom radarovou techniku a seismická měření, která prakticky umožňují nahlédnout do nitra skal, podobně jako rentgen u lékaře.

Cílem průzkumu je posoudit stabilitu této dominanty Českého Švýcarska. Před několika lety zde byly objeveny trhliny, jejichž vývoj byl nyní zkoumán. Vyhodnocení dat nyní potrvá asi půl roku.

Konec výroby obuvi značky Baťa v České republice

Výrobce obuvi Baťa se sídlem ve Zlíně patřil kdysi k nejvýznamnějším podnikům v Československu. Bratři Tomáš a později Jan Antonín Baťové dovedli firmu v době První republiky ke světové slávě. Zavedli mnoho nových výrobních metod, revolucionalizovali výrobu obuvi a svými pokrokovými nápady zásadně ovlivnili město Zlín (proto se zde rozhodně vyplatí zastavit).

V době protektorátu uprchl Jan Antonín Baťa do Jižní Ameriky, kde založil několik měst. Po válce byl koncern znárodněn. Dva synové Tomáše Bati založili během druhé světové války v Kanadě novou firmu pod svým jménem a poté se s Janem Antonínem Batou dlouhá léta soudili o práva na jméno. Po sametové revoluci firmu zpět nezískali, ale její části odkoupili.

Existovalo a stále existuje mnoho obchodů s obuví pod názvem Baťa, často na velmi prominentních místech, např. v Liberci nebo v Praze na dolním konci Václavského náměstí. Výroba obuvi se však většinou odehrávala v zemích s nízkými mzdami v Asii a Africe. V provozu zůstával pouze jeden výrobní závod v Dolním Němčí, jižně od Zlína.

Nyní společnost oznámila, že tuto výrobu uzavře, což se dotkne přibližně 100 zaměstnanců. Tím se uzavírá důležitá kapitola průmyslové historie České republiky.

 

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Česká republika oslavuje Václava Havla

V pondělí 5. října by Václav Havel oslavil 90. narozeniny. Po celé zemi se vzpomínalo na tohoto spisovatele, disidenta a prezidenta. Ústí nad Labem oslavilo Havla hned celým 15denním festivalem s koncerty, divadelními představeními, výstavami a také túrou podél domů v Českém středohoří, které před rokem 1989 obývali opozičníci a které proto byly pod zvláštním dohledem Státní bezpečnosti. Festival organizovalo několik institucí.

I v Drážďanech se vzpomíná na Václava Havla. Galerie nEUROPA na Bautzner Straße vystavuje fotografie fotografa Bohdana Holomíčka, Havlova blízkého společníka. Holomíčkovy fotografie ukazují Havla především jako člověka – v každodenním životě, v kruhu rodiny nebo na cestách. Holomíček sám vystoupí na závěr výstavy 13. listopadu v rámci česko-německých kulturních dnů.

Václav Havel se narodil 5. října 1936 v Praze a zemřel 18. prosince 2011 ve své chatě ve vesnici Hrádeček u Trutnova (Trautenau). V letech 1989 až 1992 byl prezidentem Československa a v letech 1993 až 2003 prezidentem České republiky.

Komunální volby v České republice

Dnes ve 14 hodin se v České republice otevřely volební místnosti. Do zítřejší soboty do 14 hodin jsou všichni oprávnění voliči vyzváni, aby zvolili nové členy svých obecních zastupitelstev. Kromě toho se obsazuje třetina křesel v Senátu, horní komoře českého parlamentu.

V České republice se zastupitelstva ve městech a obcích volí na čtyři roky. Primátoři a starostové nejsou voleni přímo, ale na základě koalic obecním zastupitelstvem. Může tedy ještě chvíli trvat, než budou jména starostů definitivně známa. Již nyní je jasné, že v krajském městě Ústí nad Labem bude nový primátor, protože dosavadní primátor Petr Nedvědický (ANO) již nekandiduje. Zda jím bude i nadále primátor z řad ANO, je zatím otevřené. Velká koalice několika stran doufá, že volby vyhraje. Ústí však odjakživa platí za spolehlivou baštu ANO.

V souvislosti s volbami se do titulků dostal prezident Petr Pavel, který původně oznámil, že k volbám nepůjde, ale mezitím svůj názor zřejmě změnil. Pavel je registrován v severočeské obci Černouček. Žije však již 3,5 roku v Praze a v jeho volebním obvodu se navíc nebude volit žádný nový senátor. Prezident pobývá do konce příštího týdne s přáteli motorkáři v Maroku. To, že se voleb nemůže zúčastnit, je podle něj způsobeno chybou v plánování, za kterou se omlouvá. V České republice neexistuje možnost korespondenčního hlasování v komunálních volbách.

Většina komentátorů však tuto argumentaci nechápe. Zaprvé je to prezident, kdo stanovuje termín voleb, a zadruhé je prezident vzorem. Nelze si stěžovat na nízkou volební účast a pak sám nejít volit. Prezidentův tým se údajně snažil Pavla dále přesvědčit, aby se přesto vrátil k volbám, a podle posledních zpráv se to zdá být úspěšné. Živé zpravodajství uvádí, že se vrátil a dnes odpoledne již volil.

Muzeum ghetta v Terezíně se modernizuje

Muzeum ghetta v Terezíně lze navštívit ještě do 2. listopadu. Poté si muzeum dá více než dvouletou přestávku kvůli rekonstrukci. Současně bude výstava přizpůsobena moderním standardům. V roce 2029 by mělo být Muzeum ghetta znovu otevřeno.

Díky skleněné přístavbě získá muzeum zcela nový vzhled. Z architektonické soutěže, do které se zapojilo 22 týmů, vzešlo vítězně Atelier SKUPINA pod vedením architektky Marcely Steinbachové. Ta k spolupráci přizvala také amerického architekta Stevena Holla. Holl je v vítězném návrhu autorem skleněné věže, nazývané Věž světla, jejíž vzhled a název vycházejí z životního příběhu Petra Ginze, který během svého internace v Terezíně namaloval obraz „Měsíční krajina“.

Kromě přístavby a modernizace budovy muzea dojde do roku 2029 také k přestavbě infrastruktury pro návštěvníky, k vytvoření zcela nové expozice a k úpravě okolí muzea. Do té doby se muzeum částečně přestěhuje do Magdeburských kasáren.

V loňském roce navštívilo pamětní komplex, jehož součástí je i bývalá věznice gestapa v Malé pevnosti, 240 000 návštěvníků.

V letech 1940 až 1945 deportovali nacisté do ghetta 140 000 lidí, především Židů. 35 000 z nich zemřelo v důsledku špatných podmínek věznění, většina ostatních byla deportována do vyhlazovacích táborů na území dnešního Polska.

Nález kostí na místě masakru

Stavební dělníci našli v českých Postoloprtech (Postelberg) lidské ostatky. Stavební práce probíhají na místě bývalých kasáren, která se po skončení druhé světové války stala dějištěm jednoho z největších masakrů v Evropě. Podle historiků šlo dokonce o největší masakr až do událostí ve Srebrenici.

Kasárna tehdy sloužila jako velitelství 1. divize československé armády, ke které se připojily Revoluční gardy. Jejich úkolem bylo „očistit“ Postoloprty, nedaleký Žatec (Saaz) a okolní vesnice od německého obyvatelstva. V kasárnách byli shromažďováni především muži, kteří byli mučeni a zabíjeni. Zdroje hovoří o prokazatelně nejméně 763 mrtvých. Počet obětí však mohl být ještě vyšší, v některých případech se dokonce hovoří o více než 2 300 mrtvých.

Nález se uskutečnil na místě, kde se kdysi nacházely zákopy. Do nich bylo pohřbeno mnoho z těch, kteří byli popraveni bez soudu, ostatní skončili v hromadných hrobech v okolí. Na místě kasáren, které byly v roce 2016 zbourány, mají vzniknout rodinné domy.

Rudolfstein zůstane uzavřen do konce října

Jedna z nejoblíbenějších vyhlídek v České Švýcarsku, Rudolfův kámen, zůstane uzavřena do konce října. Národní park České Švýcarsko nechává opravit malou chatu na vrcholu skály. Renovovat se musí i spodní část výstupu. Schody v horní části výstupu byly obnoveny již před několika lety.

Ostatní dvě oblíbené vyhlídky v oblasti Jetřichovických skal, Mariina skála a Vilemínina stěna, jsou i nadále přístupné.

Příliš mnoho mrtvých – krematorium v Ústí dostane třetí zařízení

Nové krematorium v Ústí-Střekově (Aussig-Schreckenstein) dostane třetí spalovací linku. Město zveřejnilo příslušné výběrové řízení. Důvodem je vysoká vytíženost. Příliš mnoho zemřelých, u nichž byla zvolena kremace, způsobilo, že krematorium narazilo na své limity. V současné době lze poptávku uspokojit pouze dřívějším začátkem práce.

Město přitom již jednu ze dvou spalovacích pecí zmodernizovalo. Důvodem bylo i to, že v minulosti nebylo možné v Ústí spálit zesnulé s vyšší hmotností. Nyní je zařízení dimenzováno na zesnulé s hmotností až 300 kilogramů. Nové zařízení má nejen zvýšit kapacitu, ale také lépe využít odpadní teplo.

Nové krematorium v Ústí bylo postaveno v roce 1986. Slouží nejen ke spalování zesnulých z okresního města, ale i z širšího okolí, a to až po zesnulé ze zahraničí.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Znovuotevření Pražského průmyslového paláce

Praha získala zpět významnou architektonickou perlu. Průmyslový palác na výstavišti ve čtvrti Bubeneč byl po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřen.

Požár 16. října 2008 zničil levé křídlo paláce. S jeho obnovou se začalo až na začátku roku 2022. Současně byly zrekonstruovány střední část a pravé křídlo. Jelikož pro levé křídlo neexistovala žádná předloha, posloužilo jako vzor východní křídlo, které bylo postaveno přesně ve stejných proporcích jako křídlo západní. Budova upoutává pozornost svou prosklenou fasádou ve střední části a věží s hodinami, točitým schodištěm a čtyřmi rohovými věžemi. Když byl palác v roce 1891 postaven podle plánů Bedřicha Münzbergera u příležitosti Jubilejní zemské výstavy, jednalo se o první ocelovou konstrukci v zemích české koruny. Tehdy odvážná kombinace oceli a skla byla ovlivněna Světovou výstavou v Paříži v roce 1889.

Při rekonstrukci bylo v levém křídle vybudováno kompletní podzemní podlaží, kde bylo možné umístit rozvody a technická zařízení, aby byla celá budova přizpůsobena požadavkům na požární ochranu, bezpečnost a nejmodernější technické standardy.

Průmyslový palác je součástí výstaviště. Během prvních týdnů nabízí provozovatel, městská výstavištní společnost, komentované prohlídky. Palác je pro veřejnost přístupný pouze v rámci těchto prohlídek. Jinak slouží stejně jako před požárem k pořádání veletrhů, kongresů, firemních akcí či plesů.

Česká republika poskytuje slevu na pohonné hmoty

Od čtvrtka platí v České republice státem podporovaná sleva na ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích. Skládá se z různých složek. České ministerstvo financí stanovuje každý den maximální cenu nafty a benzínu, která vychází z velkoobchodních indexů předních obchodních společností a burzovních hodnot platformy Platts. K tomu připočítává jím stanovenou maximální maloobchodní marži ve výši 2,50 korun za litr (10,4 centů) a daň z přidané hodnoty. Pro 2. října byly stanoveny ceny 45,92 korun (1,91 eura) za benzín a 48,58 korun (2,02 eura) za naftu. V první den platnosti cen došlo v reakci na úřední cenový strop k poklesu cen, který však byl u nafty výraznější než u benzínu. Zatímco u nafty činil rozdíl v cenách v průměru 13 až 17 centů, u benzínu to bylo pouze 3 až 8 centů. Nejvýrazněji klesly ceny na dálničních čerpacích stanicích.

Větší sleva na naftu souvisí také s dalším vládním opatřením, které snižuje spotřební daň z nafty z 9,95 korun za litr na 8,011.

Čerpací stanice se i 2. října u benzínu držely blíže maximální ceně, zatímco u nafty byla tato hranice výrazně podkročena. Například čerpací stanice Prim v Děčíně poblíž hlavního nádraží prodávala benzín za 45,90 korun za litr, tedy de facto za maximální cenu, a naftu za 47,90 korun. Maximální ceny se vztahují pouze na paliva mimo prémiový segment. Denní stanovení cen platí prozatím do konce října. Vláda tímto způsobem již na jaře a v létě ceny omezila.

Vláda rovněž plánuje zavést mimořádné zdanění rafinérií se zpětnou platností za minulý i letošní rok.

Soud rehabilitoval kardinála Trochtu

Okresní soud v Litoměřicích rehabilitoval bývalého kardinála Štěpána Trochtu. Jednalo se o období tří let od roku 1950 do roku 1953, kdy byl tehdejší litoměřický biskup držen StB v biskupské rezidenci v domácím vězení a byl doslova nepřetržitě sledován. Sledování probíhalo údajně dokonce i tehdy, když biskup spal.

Soud rozhodl o rehabilitaci duchovního na základě rozsáhlých materiálů z Úřadu pro dokumentaci a výzkum zločinů komunismu. Státní bezpečnost prý dlouhodobě a intenzivně zasahovala do lidských práv. Trochta byl během tříletého domácího vězení neustále obklopen lidmi, z nichž každý měl svým způsobem pokyny ke kontrole biskupa. „To muselo být stresující a vyčerpávající,“ komentoval to státní zástupce Jan Jakubec.

Domácí vězení připadlo na období nejhorších perzekucí ze strany komunistického režimu, který v roce 1948 násilně převzal moc v Československu. 16. ledna 1953 byl Trochta zatčen ve svém domácím vězení, odvezen do vězení a následně odsouzen k 25 letům odnětí svobody. V roce 1960 byl propuštěn na základě amnestie a v roce 1968 byl za dobu strávenou ve vězení rehabilitován. Směl opět vykonávat svůj biskupský úřad. Papež Pavel VI. ho v roce 1969 jmenoval kardinálem. Po potlačení Pražského jara se však tlak opět zesílil. 6. dubna 1974 zemřel Trochta v Litoměřicích po dlouhých policejních výsleších a šikanách.

Sedačková lanovka k Mückentürmchen se objeví na poštovní známce

Sedačková lanovka na Komáří vížku se dočká vlastní poštovní známky. Ta se začne vydávat 14. října v nákladu 300 000 kusů a odpovídá známkové hodnotě „B“, která v současné době činí 31 korun. Na známce, kterou navrhl výtvarník Milan Bauer, je z pohledu ze dvoumístné sedačky zachycena lanovka a horský hotel na vrcholu. Známka vychází u příležitosti rozsáhlé rekonstrukce lanovky v uplynulých letech. Česká pošta vydává tuto známku v rámci své série „Technické památky“. Pro sběratele bude jistě zajímavá také známková knížka v nákladu 10 000 kusů, na které je mimo jiné vyobrazena i dolní stanice s hnacím kolem.

Tato lanovka je nejdelší svého druhu bez mezistanice ve střední Evropě. Vede z Bohosudova (Mariaschein), městské části Krupky (Graupen), na vrchol Mückentürmchen a je dlouhá 2 348 metrů. Od svého uvedení do provozu v květnu 1952 se jeho technologie nezměnila. V roce 2013 byl prohlášen za kulturní památku České republiky.

Protest proti škrtům v rumburské nemocnici

Ve čtvrtek demonstrovaly stovky lidí proti uzavření dětského oddělení v rumburské nemocnici. Kromě toho je v této nemocnici ohroženo uzavřením také oddělení intenzivní péče. Petici proti těmto uzavřením podepsalo do čtvrtečního večera více než 700 lidí. Uzavření by se dotklo 10 000 dětí. Nejbližší nemocnice s dětským oddělením se nacházejí v Liberci, České Lípě nebo Děčíně.

Účastníci demonstrace také kritizovali netransparentní rozhodovací proces. Na začátku srpna jako první o chystaném uzavření informoval deník Děčínský deník. Krajská zdravotní, ke které patří i nemocnice v Rumburku, tuto informaci potvrdila teprve nedávno na setkání starostů.

V Doksanech opět teplotní rekord

Severočeská obec Doksany u Litoměřic byla ve středu druhým nejteplejším místem v České republice. I do České republiky dorazilo babí léto. V Doksanech ukazovaly teploměry 26,1 stupně Celsia. Doksany tak patřily mezi dvě místa v České republice, kde teplota vystoupila nad 26 stupňů. Nejteplejším místem byl Husinec-Řež u Prahy s 26,2 stupni Celsia. Dalších osm meteorologických stanic překročilo teplotu 25 stupňů Celsia.

Doksany zaznamenaly nejvyšší teploty již během letní vlny veder. K překonání historického teplotního rekordu však údaje nestačily ani v Husinci-Řeži, ani v Doksanech. K tomu došlo naopak na třech místech v jižních Čechách, kde teploty v daný den představovaly nový rekord.

I v České republice budou letní teploty přetrvávat minimálně do poloviny příštího týdne.

 

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Bude otevřena nejsevernější rozhledna v České republice

Na vrcholu Jitrovníku (německy: Jüttelsberg) bude v sobotu otevřena nová rozhledna. Jitrovník leží západně od Šluknova (Schluckenau) poblíž místní části Království (Königswalde) a se svými 510 metry patří k nejvyšším vrcholům česko-saské Lužice. 31 metrů vysoká ocelová konstrukce s dřevěným obložením od architekta Tomáše Beneše slibuje daleké výhledy a nové perspektivy. V této oblasti totiž dosud neexistuje žádná srovnatelná rozhledna.

Před více než 120 lety tomu bylo jinak. Tehdy se v oblasti Schluckenauer Zipfel nacházelo ještě více věží. Na Jitrovníku stála až do roku 1903 rozhledna postavená převážně ze dřeva. Nová rozhledna je tedy první od roku 1905, která byla v oblasti Schluckenauer Zipfel nově postavena. Poslední novostavbou byla tehdy věž na hoře Tanečnice u Mikulášovic. Věž na Jitrovníku je nyní nejsevernější rozhlednou nejen v oblasti Schluckenauer Zipfel, ale v celém Česku.

Náklady na novou výstavbu ve výši 13 milionů korun (540 000 eur) byly z velké části pokryty z prostředků EU, které byly získány v rámci společného projektu s městem Sohland. Věž se nachází nedaleko hranic se Saskem a je dobře dostupná po značených stezkách také z Ebersbachu nebo Taubenheimu. Na sobotní slavnostní otevření je naplánován slavnostní program.

Cena české dálniční známky zůstává stejná

Dobrá zpráva pro všechny, kteří cestují autem po České republice. Cena dálničních známek se na začátku příštího roku nezvýší. Český parlament schválil novelu zákona o pozemních komunikacích, která dosud počítala s každoročním zvýšením od ledna následujícího roku. Ceny tak i v roce 2027 zůstanou na úrovni předchozího roku. Roční dálniční známka bude stát 2 570 korun (107 eur), měsíční známka 480 korun (20 eur), desetidenní vize je i nadále k dostání za 300 korun (12,50 eura) a za jednodenní využití dálnice zaplatí spotřebitel 230 korun (9,60 eura). S novelou se zároveň mění platnost denní vize. Ta nyní platí 24 hodin od zakoupení a již ne pouze do půlnoci dne zakoupení, jak tomu bylo dosud.

Předchozí vláda zavedla mechanismus, který každoročně zvyšoval cenu vinyet. Auta s elektrickým pohonem nebo poháněná vodíkem vinyetu nepotřebují (musí však být v České republice registrována). Pro automobily poháněné zemním plynem nebo biometanem, stejně jako pro plug-in hybridy, platí snížená cena. Vignetu, která je v České republice již několik let k dispozici pouze v digitální podobě, lze zakoupit centrálně prostřednictvím státního webu edalnice.cz.

Knihovna Václava Havla dostala nový název

Knihovna Václava Havla se přejmenovala na 1. prezidentskou knihovnu. Nová správní rada tak reagovala na červnové rozhodnutí vdovy po prezidentovi Dagmar Havlové, která odvolala souhlas s používáním jména Václava Havla. Havlová se navíc zcela stáhla z činnosti knihovny, kterou v roce 2004 spoluzaložila.

Knihovna téměř 20 let pečovala o odkaz prvního svobodně zvoleného prezidenta Československa a České republiky po Sametové revoluci v roce 1989. Za tímto účelem byl sestaven bohatý program, který v průměru zahrnoval čtyři akce týdně. V knihovně dostali slovo svědci té doby stejně jako historici, umělci a politici. Pořádaly se výstavy, představovaly se publikace a spolupracovalo se se školami.

Na začátku roku však došlo k hlubokému rozkolu mezi tehdy ještě novým ředitelem Tomášem Sedláčkem a kolegiem, v dessen důsledku celý tým podal výpověď, včetně dlouholetého programového ředitele, spisovatele a spolupodepsaného Charty 77 Jáchyma Topola. Sedláček byl sice později dočasně odvolán z funkce, ale v té době se již stáhli nejvýznamnější sponzoři a následně i Dagmar Havlová.

Knihovna by nyní ráda navázala na dosavadní práci s novým názvem i novým personálem. Mezi novými členy správní rady jsou i spolupracovníci Václava Havla, jako například hudebník Michal Kocáb. Sedláček byl naopak po pouhých dvou letech působení definitivně propuštěn.

Je však otázkou, zda bude práce knihovny v dosavadním rozsahu vůbec možná. Noví sponzoři jsou údajně na palubě. Práva na název jsou však definitivně pryč. Dagmar Havlová je na začátku tohoto týdne předala Městské knihovně v Praze. Ta však nemá vlastní oddělení věnované Václavu Havlovi, ale dosud uspořádala jen několik akcí k blížícím se 90. narozeninám spisovatele a prezidenta. Nejasné zůstává také to, jak bude naloženo s archivem dosavadní Knihovny Václava Havla.

Pražská lanovka se po rekonstrukci opět uvádí do provozu

Pražská lanovka na Petřín (Laurenziberg) byla v pondělí ráno po dvouleté přestávce způsobené rekonstrukcí znovu uvedena do provozu. Na rozdíl od očekávání byl nápor cestujících na lanovku relativně malý. Podle Pražských dopravních podniků to bylo pravděpodobně způsobeno brzkým začátkem provozu v 7 hodin. Lanovka je nedílnou součástí městské hromadné dopravy v hlavním městě a jezdí denně od 7:00 do 22:15 vždy v 10minutových intervalech. V případě prudkého nárůstu poptávky je však možné intervaly zkrátit.

V posledních dvou letech nedošlo pouze k rekonstrukci lanovky. Bylo nutné také stabilizovat svah. Nyní jsou v provozu také nové kabiny. Navrhla je designérka Anna Marešová, absolventka Univerzity v Ústí nad Labem, která navrhla také novou lanovku na Ještěd u Liberce. Nová lanovka má větší prosklené plochy a nabízí tak lepší výhled. Navíc pojme 120 cestujících. Dříve byl limit 100 míst. Lanovku postavilo rakousko-švýcarské konsorcium Doppelmayr/Garaventa. Pořizovací náklady činily 137,7 milionů korun (5,7 milionů eur).

Do srpna 2027 bude lanovka v zkušebním provozu. Po celou tuto dobu bude v kabinách přítomen také jeden zaměstnanec. Lanovka je sice dálkově ovládána z horní stanice, ale v případě havárie nebo poruchy mohou zaměstnanci na místě ve spolupráci s dispečinkem koordinovat další postup.

S uvedením do provozu se cena jednosměrné jízdenky zvýšila z 60 na 100 korun. Kdo si jízdenku zakoupí prostřednictvím aplikace Pražských dopravních podniků, zaplatí pouze 90 korun. Lanovku lze i nadále využívat s jízdenkami na síť nebo s 24hodinovými a 72hodinovými jízdenkami. Děti do 15 let a dospělí od 65 let jezdí zdarma.

I v České republice se z Vindobony těší

Historický rychlík Vindobona má za sebou svou první jízdu do Česka. Zcela bez komplikací to však nešlo. Rychlostní motorový vůz (SVT), dříve známý jako VT 18.16, byl nucen jet oklikou. Kvůli poruše spojky se vlak nevrátil podle plánu přes Liberec a Hrádek nad Nisou, ale přes údolí Labe po trati na pravém břehu přes Štětí, Ústí nad Labem-Střekov a Děčín. Po celé trase vzbudil velký zájem, videa a fotografie zaplavují internet, denní tisk i sociální sítě.

V České republice je tento kultovní vlak, který dříve sloužil v mezinárodní osobní dopravě NDR a v posledních letech byl s velkým nasazením znovu zrestaurován, mimochodem známý pod jiným jménem. Jelikož mnoho vlaků a lokomotiv v České republice nese jména zvířat, česká přezdívka nepřekvapuje: kvůli přední části se mu říká Delfín.

V pondělí je v České republice státní svátek

V pondělí oslavuje Česko svůj státní svátek. Země tak připomíná svého patrona, svatého Václava. 28. září byl zavražděn tento svatý, jehož jezdecká socha stojí na horním konci velkého náměstí pojmenovaného po něm.

Tento svátek patří v České republice k těm dnům, kdy zůstávají obchody zavřené. Výjimkou jsou obchody s prodejní plochou menší než 200 metrů čtverečních a čerpací stanice. Je však třeba počítat s tím, že i menší obchody zůstanou zavřené nebo alespoň upraví svou otevírací dobu. V kavárnách a restauracích platí nedělní otevírací doba. Muzea, zámky, zoologické zahrady a další zařízení pro volný čas jsou však otevřena.

 

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Praha vystavuje korunovační klenoty

Od úterý je to tu zase. Ve Vladislavském sále na Pražském hradě (Hradčany) jsou vystaveny korunovační klenoty. Od té doby si tyto cenné exponáty mohou prohlédnout školní třídy. Od soboty až do 28. září budou korunovační klenoty k vidění i pro širokou veřejnost. Korunovační klenoty tvoří kromě Václavské koruny také královské žezlo a říšské jablko.

Korunovační klenoty jsou uloženy v katedrále sv. Víta v korunovační komnatě a v minulosti byly veřejnosti vystavovány jen zřídka. Prezident Petr Pavel rozhodl, že klenoty budou každoročně vystavovány po dobu dvou týdnů. K otevření komnaty se musí sejít všech sedm držitelů klíčů najednou. Jedná se o prezidenta republiky, předsedu vlády, předsedy obou komor parlamentu, pražského arcibiskupa, primátora Prahy a děkana metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze.

Prohlídka symbolu české státnosti je možná každý den od 9 do 17 hodin. Poslední den prohlídek, 28. září, je zároveň Dnem české státnosti, dnem, kdy byl v roce 935 zavražděn český kníže svatý Václav.

60. výročí narození geniálního Čecha

Mimo Českou republiku bude jméno Jára Cimrman známé jen několika zasvěceným. Přitom se jedná o génia světového formátu, který se zasloužil o mnoho známých vynálezů.

Ve skutečnosti je Cimrman čistě smyšlenou postavou, která vzešla z fantazie scenáristů a rozhlasových novinářů Jiřího Šebánka a Zdeňka Svěráka. Jméno Jára Cimrman zaznělo poprvé 16. září 1966 v Českém rozhlase. O rok později zahájilo svou první sezónu Divadlo Járy Cimrmana, které působí dodnes. Vznikla nejen řada divadelních her, které měl údajně napsat Cimrman, ale které ve skutečnosti vzešly z pera Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Nedílnou součástí divadelního představení byly a jsou také přednášky o výzkumu týkající se Járy Cimrmana. Výzkumník zabývající se Cimrmanem se v České republice označuje jako cimrmanolog.

Hry a citáty z nich patří v České republice k všeobecným znalostem, mnoho citátů se stalo samostatnými výrazy. I Jára Cimrman se v jistém smyslu stal samostatnou postavou. V anketách o nejslavnější Češe se tento fiktivní hrdina pravidelně umisťoval mezi první desítkou, v důvěrné společnosti osobností jako císař Karel IV., svatý Václav, Jan Amos Komenský, Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel, Martina Navrátilová nebo Karel Gott.

Cimrman měl údajně žít někdy v 19. století. Zpočátku známý jako řidič parního válce a sochař-amatér, stal se krátce nato géniem, který mimo jiné vynalezl jogurt, založil v Paraguayi loutkové divadlo, minul severní pól o pouhých 7 metrů, pomohl Thomasovi Alvovi Edisonovi s vynálezem žárovky a pronajal pokoj Gustavu Eiffelovi.

Své stopy zanechal i v blízkosti saské a české hranice. V restauraci pro výletníky u Komáří vížky prý na tamější toaletě dostal geniální nápad na sud se sedátkem. Logika byla následující: když lidé pijí pivo vsedě, proč by tedy nemělo zrát i v sudech vsedě.

Jedny z největších varhan v České republice opět hrají

Jedny z největších varhan v České republice znějí od začátku září ganz in der Nähe zu Sachsen. Pražský arcibiskup a apoštolský administrátor litoměřické diecéze Stanislav Přibyl 6. září během slavnostní mše posvětil varhany v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku. Téhož dne se konal slavnostní zahajovací koncert. Na varhany hrál český varhaník Daniel Knut Pernet.

Bylo to dokonce poprvé, co byly varhany slyšet v plném zvuku. Když je totiž v roce 1933 postavila proslulá varhanní firma bratři Riegerovi z Krnova (Jägerndorf), podařilo se dokončit pouze tři manuály. Poté přišla válka a později vysídlení převážně německého obyvatelstva. S násilným převzetím moci komunisty v roce 1948 začalo také pronásledování církve a řeholí, které byly navíc zakázány. Cisterciácký klášter se proměnil v internační tábor pro jeptišky a mnichy. Později budova trpěla nedostatkem užívání a údržby. To platilo i pro varhany.

Po rozsáhlé rekonstrukci klášterního kostela v letech 2018 až 2021 byla v roce 2021 zahájena také restaurace varhan. I tentokrát se o ni postarala firma z Krnova. Veřejné výběrové řízení vyhrála firma Ponča. V rámci restaurování byl zároveň nainstalován původně plánovaný čtvrtý manuál. Jedná se o manuál, který je umístěn nad kostelním sborem a hraje se na něj na dálku z varhanní kruchty. Varhany tak nyní disponují 6 003 píšťalami, což je více než mají nové varhany v katedrále sv. Víta v Praze, které mají 5 755 píšťal. Naopak varhany v Praze mají 121 registrů, zatímco rozšířené varhany v Oseku jich mají 83.

Rekonstrukce a rozšíření varhan stálo 24 milionů korun (přibližně 1 milion eur). Sanace klášterního kostela předtím stála 130 milionů korun (5,4 milionu eur).

Spor o válečný památník v Dubí

Památník na počest padlých v první světové válce se v Dubí (Eichwald) právě stává předmětem velkého sporu. Město se rozhodlo památník zrestaurovat a znovu postavit na jeho původním místě v malém lesíku nad Goetheho parkem. Památník má pohnutou historii: po vyhnání německého obyvatelstva po druhé světové válce byl zbořen a zakopán do země. Na počátku 90. let jej Lubomír Koudelka spolu s přítelem vykopal a postavil ve své zahradě. Skládal se z kvádru, na kterém byla v němčině vyryta jména padlých z Dubí. Na kvádru stál torzo vojáka. Voják nyní stojí několik metrů od pomníku. Nový pomník má místo toho na podstavci rezavou helmu.

Město se již s majitelem Lubomírem Koudelkou dohodlo na darování pomníku a brzy dojde k dohodě i s majitelem pozemku, na kterém má být pomník znovu postaven.

Zatím však není jasné, zda k opětovnému postavení vůbec dojde, protože čeští legionáři z Teplic se v otevřeném dopise staví proti obnově památníku. Ten prý vznikl v atmosféře již tak vyhrocené fašistickými náladami, pro což se však nenacházejí žádné důkazy. Legionáři byli během první světové války čeští bojovníci, kteří nebojovali v armádě Rakouska-Uherska, nýbrž na straně Dohody, tedy Velké Británie, Ruska a Francie. Po první světové válce patřili k jádru armády nového státu, Československa. Později byli aktivní také v protifašistickém odboji.

Za otevřeným dopisem legionářů se však zřejmě skrývá spíše spor v rámci komunální politiky. Legionáře totiž vede Petr Pípal, bývalý dlouholetý starosta Dubí, který se chce v říjnových volbách vrátit na radnici. Současný starosta Jiří Kašpar inicioval obnovu památníku. Památník je podle něj součástí historie, připomíná občany města, kteří položili své životy, a nebyli to jen Němci. Navíc se jedná o válečný památník, který je zapsán v databázi ministerstva obrany, a proto má město povinnost se o něj starat. Na financování jeho obnovy jsou k dispozici i prostředky z ministerstva.

Historik Jan Grisa poukazuje na netypické chování legionářů. Po celém Česku se válečné památníky znovu staví nebo renovují, často se souhlasem místního obyvatelstva a nezřídka i za přispění legionářů, a to i v oblastech, které byly kdysi osídleny Němci.

Smutek nad úmrtím architekta Ivana Noska

Ve věku 85 let zemřel architekt Ivan Nosek. Byl tvůrcem Venceslavovy kaple ve vesnici Bílka pod Milešovkou na úpatí Milešovky v Českém středohoří. Uměleckou výzdobu interiéru kaple vytvořil jeho přítel, výtvarník Jan Koblasa. Oba po emigraci působili v Německu. Nosek také nějakou dobu pracoval pro kolínskou radnici. Po roce 1989 se dočasně vracel do Česka a léta trávil v rodinné chatě v Bílkách. Jeho otec, rovněž architekt, byl v roce 1948 donucen přestěhovat se s rodinou do severních Čech. Nosek proto vyrůstal v Teplicích, absolvoval průmyslovou střední školu v Děčíně a odešel studovat do Prahy.

V době jeho emigrace byla historická kaple v Bílkách zchátralá. V 90. letech začal s projektováním nové kaple. Moderní stavba stojí téměř přesně na místě původní budovy. Společně s Koblasou se zasloužil také o vznik „Cesty přátelství“. Jedná se o stezky kolem vesnice Bílka, podél nichž je umístěno celkem 14 uměleckých děl českých a německých umělců.

Nosek spolu se svou rodinou také založil tradici svatovenceského slavnosti, která se tradičně koná v období kolem svátku svatého Václava. Zemřel jen několik dní před touto tradiční slavností, která se letos koná 26. září.

 

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)