Mezi kostelem Frauenkirche a Brühlskými terasami vznikl okolo roku 1890 honosný dům pro umění, který se svou skleněnou kopulí v podobě lisu na citrony významně ovlivnil siluetu Drážďan. Dům byl pojmenován po svém tvůrci, Constantinu Lipsiovi, jako Lipsiova budova (Lipsius-Bau). Vedle toho, že zde sídlila Umělecká akademie, byly zde také výstavní síně saského uměleckého spolku. Vchod připomíná řecký chrám.
Za války byl částečně poničen a pak prázdný chátral. Teprve po roce 1990 byla zahájena rekonstrukce. Velký sál s bočními kabinety byl představen v původní kráse v říjnu v roce 2005 v rámci výstavy Pohled na Drážďany. Umělecká hala v Lipsiově budově prezentuje mimořádné výstavy především současného umění.
Všechnu sílu imaginaci!
Mimořádná výstava od 25. února do 9. července 2023
Česká avantgarda prvních desetiletí 20. století je jako málokterá jiná generace příkladem toho, co je možné, když se fantazii meze nekladou. Inspirováni francouzskými -ismy, zejména surrealismem, vytvořili vizuální jazyk, jehož působení rezonuje dodnes.
Tuto mimořádnou, mezinárodně významnou epochu českých kulturních dějin charakterizuje specifická poetika spojená s nezdolnou silou imaginace a nekonečnou radostí z objevování a experimentování. Výstava "Všechnu moc imaginaci!" ukazuje díla jejích nejslavnějších představitelů v dialogu se současnými polohami z České republiky a zve vás do jejich fantastických světů.
Jako velké finále "České sezóny" přináší díla 51 umělců, která pokrývají období od 10. let 20. století až po současnost. Pro české umělecké prostředí před druhou světovou válkou je charakteristická hravost kombinovaná se (sebe)kritickým odstupem, humorem a ironií. Nápadná je barvitost formy a barvy a nepostradatelný lyrický tón. Vystaveny jsou jak klasické žánry, jako je malba, kresba a grafika, tak trojrozměrné sochy, plastiky a instalace, textilní a sklářské umění a dokonce i videoart a filmové projekce.
S prvními kinetickými sochami Zdeňka Pešánka, monumentálním dílem Magdalény Jetelové nebo světelnou instalací z bezpočtu žárovek Krištofa Kintery se zde velkolepým způsobem setkává klasické-moderní umění a současné polohy.
