V České republice se příhraniční oblast se Saskem potýká desítky let se špatnou pověstí, často je označována jako "země nikoho" a je vnímána jako problémový region. Na první pohled to tak opravdu působí, ale na druhé straně existuje i zde pozitivní vývoj. Mnoho lidí se aktivně zapojuje do zlepšování životních podmínek nebo uchovávání historických památek. Některé z těchto aktivních lidí chceme představit. Jejich příběhy mohou sloužit jako inspirace a důkaz, že občanská angažovanost má smysl i v těchto oblastech.

V roce 2022 s nimi byly provedeny rozhovory a v některých případech byla natočena také krátká videa. Rozhovory vyšly na podzim 2022 v publikaci s názvem Uprostřed na okraji v němčině a češtině. Brožura je k dispozici na sekretariátu Euroregionu Elbe/Labe a na Antikomplexu z.s..

Zde vám představujeme 13 osobností, které jsou v brožuře uvedeny.

Erich Vodňanský

V krajině mých prarodičů se dnes kochám (Statek Vodňanský, Stranné u Blíževedel / Stran bei Bleiswedel)

Erich Vodňanský (*1985) se narodil ve Vídni, kde také vystudoval ekonomii a práva. Mohlo to být ale úplně jinak, nebýt odvahy jeho rodičů, kteří nechtěli žít v totalitním Československu. Když jeho rodina v 90. letech získala v restituci statek na Českolipsku, rozhodl se hodit pohodlný velkoměstský život za hlavu. Od roku 2009 tak pečuje o krajinu, ve které hospodařili už jeho praprarodiče a kde se cítí doma.

k celému rozhovoru

Petr Globočník

Nejsem ochotnej smířit se s neutěšeným stavem (Litvínov / Ober Leutensdorf)

Petr Globočník (*1982) je v severních Čechách pojmem, a to nejen díky své snaze uhájit územní limity těžby hnědého uhlí na Litvínovsku. V místě, které většina veřejnosti nazývá „sociálně vyloučenou lokalitou“ vytváří spolu s místními obyvateli prostor pro komunitní aktivity, a navíc se tam rozhodl i s rodinou žít. Nejde o nic menšího než o navracení sousedské pospolitosti — do ghetta a do bývalé německé vily. Moc dobře si uvědomuje, že život v Sudetech může být prokletí i dar.

k celému rozhovoru

Matouš Kirschner

Poprosili jsme Josefa Wohlmanna o odpuštění, a dostali požehnání (Václavice / Wetzwalde)

Matouš Kirschner (*1975) si severní Čechy oťukával postupně, když se se Sdružením pro záchranu drobných sakrálních památek pustil do obnovy křížků stojících v opuštěné krajině. Wohlmannův statek ve Václavicích, místo s pohnutým osudem, kterého se většina lidí bála, Kirschnerovým učaroval. Zjistili, že je to místo, kde mají být — a to i se všemi jeho démony.

k celému rozhovoru

Jaroslav Vyčichlo

Jsem jako Indiana Jones, nalézám věci, o kterých už nikdo nevěděl (Svatobor / Zwetbau)

Jaroslav Vyčichlo (*1984) má od malička historii na dosah — chvíli bydlel na zchátralém zámku, opravoval hrady a pak se rozhodl zmapovat všechny památky ve svém rodném kraji. Pouhé dokumentování mu ale po čase přišlo málo. A tak dal dohromady skupinu lidí, se kterou nalezené křížky a pomníky obnovuje. Narovnávají náhrobky a pátrají po osudech lidí, jejichž jména jsou v kamenech vytesaná — krajině tak vracejí ztracenou paměť a potomkům těchto lidí naději.

k celému rozhovoru

Marcela Svejkovská

Kolektivní vina je průšvih, pořád nás to může rozbrečet (Lubenec / Lubenz)

Marcela Svejkovská (*1973) je učitelka se zálibou v archivech. Narodila se a žije v Lubenci. Kraj mezi Doupovskými horami a Postřelím ukrývá mnoho příběhů, které sama, s rodinou či se svými studenty objevuje. Společně tak poznávají duši kraje a zapomenuté příběhy někdejších obyvatel, ale i pomníků, kaplí, kopců a zdivočelých ovocných stromů. Že by zde mělo vzniknout úložiště jaderného odpadu, si nedokáže dost dobře představit. A tak stejně jako se spolkem SOS Lubenec, i ve výuce vede lidi k citlivému vztahu ke krajině.

k celému rozhovoru

Radovan Boček

Jsem rád, že jsem mohl zanechat stopu v podobě opraveného kostela. (Horní Libchava / Oberliebich)

Radovan Boček (*1963) tráví se svými přáteli a spolupracovníky většinu času v Horní Libchavě. Tamní kostel sv. Jakuba Většího by toho mohl za šest století, které pamatuje, hodně vyprávět. Když ho ale na konci 90. let Radovan Boček poznal, „říkal si“ kostel z posledních sil už jen o pomoc. Ruinu se nakonec podařilo zachránit a vydala i některá svoje tajemství.

k celému rozhovoru

Anna Strnadová

V budovách jsou zakódované vzkazy našich předků (Jablonec nad Nisou / Gablonz an der Neiße)

Když Anna Strnadová (*1993) s kamarádkou hledaly prostor pro svůj taneční projekt, narazily na budovu, kde před sto lety pulsoval život. A byla to láska „na první pohled“. S pomocí tvůrčích a nadšených Jablonečáků areál oživily a návštěvníky pozvaly třeba na dno bývalého bazénu. Ne všichni ale viděli v jejich snažení přínos. Tvůrčí energie však Annu ani její přátele neopustila. A tak i nové místo, kterému vdechují život, má díky nim co vyprávět.

k celému rozhovoru

Alice Janstová

Tohle místo si nás vybralo, nalákalo nás (Jelení / Hirschenstand)

Alice Janstová (*1986) s manželem a dvěma dcerami jsou po dlouhých desetiletích prvními stálými obyvateli Jelení u Nových Hamrů na Karlovarsku. Na opuštěné pláni s dvěma osamocenými budovami by jen málokdo tušil bývalou obec se stovkou domů. Mezi Jeleny, jak Alicina rodina svůj domov pojmenovala, tak vrací život do horského údolí — nejen díky své otevřenosti světu, ale i díky všem živým tvorům, kterým se tu spolu s lidmi dobře daří.

k celému rozhovoru

Miriam Macnerová Vilímová a Johana Urbanová

Je to tu děsivé a zároveň fascinující. (Horní Vítkov / Ober Wittig)

Jedna je produkční, druhá studentka učitelství. Potkaly se v jazykovce a padly si do oka. Miriam Macnerová Vilímová (*1995) a Johana Urbanová (*1996) spolu od roku 2016 pořádají kulturní festival kukokli v opuštěném severočeském kostele. Potkávají se tu návštěvníci z Liberecka i z Prahy s místními obyvateli — současnými i bývalými. Kostel Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově vybízí k tomu, aby se o určitých věcech „už konečně“ mluvilo.

k celému rozhovoru

Jitka Pollakis

Díky zkoumání luk se dostala k příběhu pohraničí (HeuHoj Camp, Krušné Hory)

Jitka Pollakis (*1988) se narodila v Duchcově, jako malá trávila hodně času v Novém Městě, jehož okolí se stalo krajinou jejího dětství. Studium jí zavedlo do Freibergu, kde se začala naplno věnovat praktické péči o krajinu a němčině. Od té doby také organizuje česko-německýworkcamp, který zájemcům přibližuje péči o unikátní horské louky a vývoj kulturní krajiny v Krušných horách. Ta dokáže hodně „vyprávět': pokud v ní chce člověk „číst".

k celému rozhovoru

Jarmila Ptáčková

Tibetská atmosféra ve Velkém Šenově

Nikdo by asi nečekal, že v oblasti Šluknovského výběžku najde jurtu, ale ve Velkém Šenově opravdu jedna taková stojí. Je to projev sounáležitosti Jarmily Ptáčkové s mongolskou kulturou, kterou chce různými způsoby zprostředkovat ostatním.

k celému rozhovoru

 

Sestřih všech 5 interview Uprostřed na okraji.

Záměrem projektu bylo ukázat (formou tištěné i elektronické publikace) příklady dobré praxe aktivního občanství a angažovanosti lidí a iniciativ v českém příhraničí. Došlo zároveň k síťování a zviditelnění těchto aktérů, ale také k šíření pozitivních, inspirativních příkladů a podpoře vlastní občanské angažovanosti. Lidé jsou podpořeni ve své snaze se také aktivně zasazovat o pozitivní změny svého okolí.

České příhraničí od středověku známé také jako Sudety (slovo keltského původu) se dlouhá léta potýká s negativní pověstí. Je symbolem problematického regionu a do určité míry se stále potýká se specifickými problémy oproti jiným krajům v ČR. Tímto projektem chceme tuto zažitou představu nabourat a dodat inspiraci všem, kteří věří v pozitivní společenské změny. Projekt přinese také naději pro česko-německé vztahy, smíření a pozitivní přístup všem, kteří se chtějí zapojit.

Publikaci Uprostřed na okraji tvoří rozhovory s lidmi, kteří v pohraničí aktivně působí, rozvíjejí dobré sousedské vztahy, pečují o krajinu a reflektují česko-německou minulost. Mezi oslovenými jsou jak lidé známí i méně známí, zkušení i začátečníci.

Od září 2021 - dubna 2022 sesbíral společný tým celkem 13 rozhovorů s aktéry (spolky, organizacemi i jednotlivci) přímo v česko-saském pohraničí. Jejich výběr byl proveden s ohledem na zastoupení mužů i žen, sociální status či vzdělání, aby byla skupina dotazovaných pestrá a vyváženě zastoupená.

Následně byla vytvořena dvojjazyčná publikace, kterou projektoví partneři budou prezentovat na akcích v Česku i v Sasku jako výsledky celého projektu. K některým rozhovorům byla vytvořena také krátká videa, která jsou zveřejněnana internetu především na sociálních sítích.

Spolupracujícími subjekty vedle EEL (CZ a SN) byly: spolek Antikomplex, Dobrovolnické centrum Ústí nad Labem.

V případě zájmu si publikaci můžete objednat na sekretariátu EEL .